Historické kočárky

Kočárek vynalezl zahradní architekt William Kent pro malého vévodu z Devonshire v roce 1733. Místo držadla měl opratě a šlechtického synka v něm pro pobavení tahala koza.
Novinka měla úspěch a první kočárky se začaly šířit mezi šlechtickými rody v Evropě. Jednalo se o luxusní, bohatě zdobené zmenšeniny kočárů. Které si mohlo dovolit jen pár nejbohatších. Koncem 18. století opratě nahradila držadla, aby mohli kočárek tlačit rodiče či chůva. V roce 1840 si tři exempláře s držadly koupila královna Viktorie a rozpoutala tak „kočárkové šílenství“. Kdo chtěl patřit do lepší společnosti a měl děti , musel mít kočárek. Koncem 19. století bylo několik žen zatčeno proto, že tlačily kočárek po chodníku a nejely po vozovce jako všechna ostatní „vozidla“. Až po bouřlivé diskusi soud tlačení kočárku po chodnících legalizoval. Tehdejší kočárek měl tříkolový podvozek a proutěnou korbičku s malou stříškou. Děti vždy seděly po směru jízdy.
Průlom v historii kočárků přinesl v roce 1889 vynález Williama H. Richardsona z Baltimore. Ten si nechal patentovat polohovatelný kočárek, v němž mohlo dítě poprvé sedět čelem k matce. Pro zvýšení bezpečnosti se snížil podvozek a zavedly nožní brzdy, aby kočárky s dětmi neujížděly.
Až do poloviny dvacátých let se vyráběly kočárky na vysokém podvozku s korbičkami ozdobenými záclonkami a řasením, tzv. Princeskami. Ve třicátých letech začaly kočárky kopírovat místo kočárů automobily. Měly aerodynamický tvar, celuidová stahovací okénka, nárazníky, disková kola a mohutné blatníky.
Padesátá léta byla ve znamení dnes již legendárního „osmipéráku“, oblíbená byla i celoproutěná „kukaň“.
V polovině šedesátých let se podvozek opět začal zvedat od země z čistě praktického důvodu – kvůli zvýšené koncentraci smogu.
náčrt Richardson.gif
1
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one